Jeník, Jenda, Jeníček, Honza, Honzík, Honzíček – ležící a spící…
Však ho určitě znáte, on je to ten náš Honza z pohádky. Pohodář, který rád odpočívá za pecí, ale když přijde na věc, dokáže zabít draka, zachránit princeznu, a ještě se cestou rozdělí s kouzelným stařečkem o buchty, co mu napekla máma. Tak přesně tenhle Honza tu čeká na svou princeznu. Jen ho to nějak unavilo, a tak si na chvilku zdříml.
Amálka
Když Amálka dostala od babičky svou úplně první knihu pohádek, zaujal ji na obalu mladík na okřídleném koni. Amálka ještě číst neuměla, ale ráda si knihou listovala, protože byla plná krásných obrázků. Někdy jí tatínek nebo maminka nějakou tu pohádku přečetli před spaním, ale protože byli večer často velmi unavení, usnuli dřív než Amálka, a ta si pak pohádky domýšlela právě podle obrázků v knize. O mladíkovi si Amálka myslela, že je to Honza, který letí zachránit svou princeznu, ale v celé, celičké knize žádnou princeznu nenašla.
Ani jednu jedinou, kterou by Honza mohl zachraňovat. Vrtalo jí to hlavou a nedalo spát. A tak potichu vstala, vytáhla ze šuplíku pastelku a Honzovi do knihy princeznu nakreslila. No, ze začátku jí to moc nešlo, ona ta pastelka nekreslila úplně přesně tak, jak si Amálka přála, ale otočila list a zkusila princeznu namalovat znovu, a znovu a znovu. Výsledek zatím nic moc. I řekla si Amálka, že to musí druhý den pořádně natrénovat. Uložila pastelku pod polštář a šla spát.
Princezna pro Honzu
Nazítří večer, když maminka otevřela knihu, že bude pokračovat ve čtení, vykoukl na ni ze stránky hlavonožec (znáte to: velká hlava, sukně a dvě nohy) Otočila list, a tam druhý, na další stránce třetí. Maminka se rozzlobila a začala na Amálku křičet, že do knihy se přece kreslit nesmí, vždyť tu knihu Amálka úplně zničila. Amálka posmutněla. Vždyť je to přece princezna pro Honzu – aby nebyl sám.Tolik se snažila. Celý den pečlivě trénovala, v písku na hřišti, na stěně v kuchyni, na záchodě, v podstatě všude, kde se něco nakreslit dalo, a když se to nedalo nakreslit, tak to šlo alespoň vyrýt.
Maminka ani tatínek ovšem z Amálčina trénování radost neměli. Začali Amálce zakazovat kreslit tam, kde si mysleli, že se kreslit nemá, a dávali jí papíry, na které by se kreslit mělo. Tak Amálka zase celý den pečlivě trénovala, a když došel papír, použila stůl, a pak i podlahu. Jakmile to maminka viděla, sebrala Amálce všechny pastelky a kreslit jí zkrátka a dobře zakázala.
Amálka tomu nerozuměla, vždyť už se v kreslení tolik zlepšila, k hlavě přibyl trup a dvě ruce, a později i prstíky a královská korunka. Amálka si tajně schovala jednu pastelku do škvírky za skříní a po nocích, když všichni usnuli, dál tajně kreslila princezny pro Honzu.
A náš Honza? No ten v lese čeká, jak to všechno dopadne. Amálka je velmi svědomitá a vytrvalá holčička, však ona se jí nakonec ta princezna pro Honzu povede.
