Ryk starší

„Je ráno! Svítí sluníčko! Budeme vstávat!“, vykřikl Ryk a vyskočil z postele.

Je třeba dodat, že podobně pokřikoval, i když sluníčko ještě nesvítilo, nebo sice už svítilo, ale bylo pod mrakem, anebo dokonce pršelo. Ryk byl skřítek neposeda, udržet ho v postýlce bylo nad skřítčí i lidské síly. Udržet Ryka ve školce pak bylo nad úplně všechny síly. Maminka ani paní učitelka si s tímhle hošíčkem vskutku nevěděly rady.

Ryk je neposeda

V pondělí si hrál v umývárně s Rozárkou a zjistil, že když se tekoucí kohoutek pokusí ucpat prstíkem, tak voda nádherně stříká úplně všude, a navíc maluje na stěnách a na stropě překrásné obrazce. V úterý objevil, že kulička plastelíny skvěle pasuje do zámku u dveří. Ve středu přesvědčil Magdalénku, aby si na odpolední spaní lehla na lehátko vedle jeho lehátka, a pak ji tahal za copánky, protože se mu nedařilo usnout a ty copánky se mu strašlivě líbily. Celá Magdalénka se mu líbila. Ve čtvrtek zjistil, že šťávou z mrkvového salátu se dají otiskávat ručky na stěny jídelny. Hmmm…A v pátek šli s Jozífkem spolu na záchod, když si ostatní děti hrály venku na zahradě, ucpali všechna umyvadla toaletním papírem, a pak pustili všechny vodovodní kohoutky, což paní učitelka zjistila, až když na podlaze bylo několik centimetrů vody.

Ryk vždycky vymyslel něco, co bytosti kolem něj plně zaměstnávalo. Přinejmenším lze říci, že se bytosti kolem Ryka nikdy nenudily. Nikdy nešel po cestě přímo, ale neustále odbočoval, chodil po obrubníku, přeskakoval tmavé dlažební kostky a lezl do výšek na cokoliv, na co se vylézt dalo.

Ryk ve škole

Když Ryk povyrostl a začal chodit do školy, nebylo to s ním o moc snazší. Při hodinách nevydržel v klidu sedět a poslouchat paní učitelku. Místo toho zjišťoval, jak rozmontovat rám obrazu na stěně, jak vyskočit otevřeným oknem ven, aby se nezranil, a jak psací pero rozmontovat na součástky a pak je zase doma úspěšně složit. Většinou se mu to nepovedlo, takže spotřeba per a vůbec všech školních pomůcek byla enormní, protože ty pomůcky neustále ničil, ztrácel, nebo zapomínal. Jeho skřítčí knížka byla tak plná poznámek, že do ní paní učitelka musela vlepit další dva listy, aby se do ní všechny ty poznámky vešly.

Pan učitel Radek potkal Ryka ve školním klubu. Ryk zrovna obdivoval bicí sestavu a usilovně přemýšlel, jak rodiče přesvědčit, aby mu takovou koupili domů. Pan učitel Ryka vybídl, aby si za bubny sedl a zkusil něco zahrát. Sám si vzal basovou kytaru a začal na ni hrát velmi jednoduchý rytmus. Ryk zkusil držet tempo, ale pořád mu to někam utíkalo. Pan učitel se usmál a Ryka napodobil, Ryk se zamyslel a vrátil se k původnímu rytmu, ale za chvilku už zas byl úplně někde jinde než pan učitel. Trvalo to chvilku, než se ti dva sehráli, ale nakonec se to začalo dát poslouchat. Chvilku vedl Ryk, chvilku pan učitel.

Kapela

Z ničeho nic se přidala Janička s flétnou a Honzík na piáno. Než by se člověk nadál, měli kapelu. Pan učitel nechal baskytaru Gogovi a sám si vzal housle. Od té doby spolu cvičili v klubu pravidelně.

Ryk díky muzicírování našel způsob, jak se s ostatními domluvit a začít hravým způsobem spolupracovat. Bicí mu vyhovovaly, udával rytmus, dostávalo se mu náležité pozornosti a hlavně, našel si prima kamarády.